4. srpna 2024
Lyžařské vleky na švýcarském Titlisu jsou od 5. května mimo provoz, i když by se na nich dalo lyžovat mnohem déle. „V současné době máme nahoře u ledovcových vleků pětimetrovou vrstvu sněhu,“ vysvětluje Hallenbarter. „Do konce května by z ní roztály asi dva metry. Jarní týdny dělají obrovský rozdíl.“ Místo toho, aby byl sníh vystaven žhnoucímu slunci, je ledovec pokryt nepromokavou a UV záření odolnou syntetickou vlnou. „Celkem pokrýváme rounem asi 90 000 metrů čtverečních plochy,“ říká Hallenbarter. „Díky tomu na celé této ploše neroztaje asi dva metry sněhu.“ Pokrytí rounem tak během léta ušetří přibližně 180 000 metrů krychlových sněhu. To by stačilo na naplnění více než 70 olympijských plaveckých bazénů.
S vytvářením sněhových zásob začali pracovníci v lednu. Pomocí rolby se vytvářejí 1,5 metru vysoké sněhové valy, které jsou od sebe vzdáleny asi 6 metrů. Vítr odnáší sníh na břehy, kde zůstává. Tímto způsobem se vytvářejí přírodní sněhové rezervy, které slouží například k letnímu provozu ledovcového parku s iglú a skluzavkou.
Hlavním cílem sněžného hospodářství je však zpomalit ústup ledovce a zachovat věčný led co nejdéle. „Ukládáním sněhových zásob a pokrýváním sněhu pomáháme přírodě chránit se před důsledky klimatických změn,“ říká Stefan Hallenbarter. „Na některých místech, například na lyžařských sjezdovkách na samém vrcholu, také záměrně rozšiřujeme ledovec tím, že tam rozprostřeme sníh a přikryjeme ho. Postupem času se sníh mění na firn a zhruba do tří let se opět promění v led.“
Pracovníci lanovky se budou o sněhové zásoby na hoře staraly až do konce června, nyní následuje letní přestávka. Přípravy na říjnové zahájení sezóny však začnou už koncem srpna: z ledovce bude odstraněno rouno, uzavřou se trhliny a vrchol bude připraven na zimu.